Na Morehupafun se učíme investovat tak, abyste měli opravdu jistotu v každém kroku – žádné nudné teorie, místo toho vás hned čeká praxe, kde se ukáže, co umíte. A víte co? Sám jsem měl kdysi strach začít, ale tady vás nikdo nenechá bloudit – uvidíte, že to zvládnete taky.
12+let
Odborná úroveň lektorů92%
Úspěšnost studentů87%
Dokončení kurzů34+
Zastoupení zemíNa začátku naší cesty investiční sebedůvěry je obvykle cítit trochu napětí, možná i strach z neznámého. Většina účastníků přichází s představou, že investování je doména těch „vyvolených“, nebo že bez dokonalých znalostí nemá cenu začínat. Ale už po prvních setkáních začíná být jasné, že neúspěch často pramení spíš z neporozumění základním principům než z absence složitých strategií. Mnozí si například myslí, že úspěšný investor musí vědět, kdy přesně nakoupit nebo prodat. Ve skutečnosti je mnohem důležitější rozumět vlastním motivacím a umět si přiznat chybu, než vystihnout každý pohyb trhu. To je možná první velké překvapení: že pokora a trpělivost mají v investování větší hodnotu než rychlost nebo „instinkt“. Postupem času se vztah účastníků k tématu mění, a to často výrazněji, než čekali. Někteří začínají s přesvědčením, že na investování musí mít „hlavu na čísla“, ale zjistí, že důslednost a odvaha ptát se na základní otázky jsou mnohdy důležitější než exaktní matematika. S Morehupafunem se zaměřujeme na hlubší vrstvy – nejde jen o naučení konkrétních postupů. Co nás odlišuje, je důraz na principy, které staří harcovníci považují za samozřejmé, ale začátečníci je často úplně přehlédnou. Třeba že klíčem není najít dokonalou informaci, nýbrž rozpoznat, kdy nám vlastní přesvědčení brání v objektivitě. A někdy se stane, že krátká debata o tom, proč nás zneklidňují výkyvy v portfoliu, otevře cestu k úplně novému způsobu rozhodování. Opravdu, psychologická stránka je často opomíjená – většina materiálů ji jen letmo zmíní, ale my ji bereme jako základ. Některé lekce nejsou pohodlné. Například připustit si, že „největší chyby vznikají ve chvílích, kdy si jsme nejjistější“, není právě příjemné. Ale právě z těchto momentů se rodí opravdová dovednost. Není to o tom, že by se každý proměnil v burzovního mága – spíš získává schopnost přemýšlet v delším horizontu, přežít své vlastní pochybnosti a rozpoznat, kdy je lepší nedělat nic. Vzpomínám si na jednu účastnici, která si až po třetím setkání přiznala, že její největší překážkou je potřeba mít vše pod kontrolou. To je možná ten největší pokrok: když člověk dokáže přijmout, že v investicích nejde o absolutní jistotu, ale o schopnost žít s určitou mírou nejistoty a dělat přitom rozumná rozhodnutí.
Když jsem si poprvé otevřel online kurz financí, měl jsem trochu obavy, jak zvládnu všechny nové pojmy bez učitele přímo u tabule. Ale stránka mě hned vtáhla – místo nudných prezentací jsem našel krátká videa, kde lektor vysvětluje třeba rozpočet nebo investice na konkrétních příkladech. Všechno jde vlastním tempem, což je super, protože někdy mi do toho skočí práce nebo rodina. Co mě překvapilo nejvíc, byl interaktivní test hned po první lekci—pár kliknutí a hned jsem věděl, co jsem pochopil, a co musím zopakovat. Diskuzní fórum pod každou kapitolou je trochu jako malá třída, kde se lidi ptají na své zkušenosti s hypotékou nebo proč jim nevychází domácí účetnictví. Občas se tam ztratím na delší dobu, protože mě zajímají i chyby ostatních. Čas od času dostanu e-mail s připomenutím, že mám rozdělaný úkol, což mi pomáhá neztratit motivaci. Baví mě, že nemusím všechno dělat najednou—někdy projdu jen pár minut, jindy si pustím video při vaření. A když opravdu nevím, lektor odpovídá přímo na dotazy, někdy i s vtipem, což přidává celému kurzu lidský rozměr. Člověk si sice musí dávat pozor, aby neodkládal úkoly donekonečna, ale ta svoboda, kdy se můžu učit v pyžamu s kávou v ruce, za to stojí.
Iva
Korporátní vedoucí
Morehupafun začala jako nápad, který Ivu napadl při dlouhých večerech, kdy si lámala hlavu nad tím, jak by vzdělávání mohlo být méně o biflování a víc o skutečném porozumění. Vzpomínám si na její první prezentaci v malém coworkingu, kde mezi šálky kávy a zmuchlanými poznámkami vyprávěla, jak jí na střední škole chybělo místo, kde by se mohla ptát na „proč“ a nejen přijímat „co.“ Možná právě proto se Morehupafun od samého začátku točí kolem vztahů – mezi lektorem a studentem, mezi studenty navzájem, a dokonce i mezi různými obory, které se tu často nečekaně propojí. Co vždycky považuji za jejich největší sílu, je důraz na důvěru – nejen mezi lidmi, ale i ve vlastní schopnosti učit se novým věcem. A že je to někdy boj, to ví každý, kdo se někdy snažil pochopit obtížnější téma (matematika nebo nové jazyky mi vždycky daly zabrat). Morehupafun se nebojí investovat čas a energii do toho, aby lidé našli svůj vlastní styl učení, a nesnaží se všechny nacpat do jedné krabice. Spíš naopak – podporují zvídavost, pokusy, i chyby. Učení vnímají jako cestu, kde má každé zakopnutí svůj smysl. Ale co mě opravdu baví, je jejich komunita. Není to jen o učebnicích a přednáškách. Společné projekty, workshopy, neformální setkání, kde se často rodí ty nejlepší nápady – tam to žije. A není to žádná uzavřená společnost, spíš prostor, kde se mladí i zkušení potkávají, aby si navzájem otevřeli nové pohledy. Připomíná mi to trochu staré univerzitní tradice, kde šlo hlavně o sdílení a společné hledání odpovědí. Když se ptám studentů, proč zůstávají nebo se vrací, většinou zmiňují pocit, že tu jejich hlas něco znamená. A že i když se občas ztratí nebo mají strach, vždycky je tu někdo, kdo jim pomůže najít cestu dál. To je pro mě základní hodnota celé firmy – otevřenost, ochota hledat řešení společně a víra v to, že vzdělávání není jen příprava na život, ale samo o sobě životní zkušenost.
Sledujte s námi: Odebírejte náš bulletin pro aktuální upozornění.